Převzato ze serveru – www.musicopen.cz

Na Vyšehraní se chodí pro úsměv

Festival divadla a hudby Vyšehraní, tak jako každý rok obsadí i letos jihozápadní část Vyšehradu
s neopakovatelným výhledem směrem na Výtoň, Železniční most a Pražský hrad. Letošní podtitul „Oslava“
neznamená nic jiného, nežli to, že se každý den festivalu bude slavit. Někdy více, někdy méně.
Rozhodně je na co se těšit.

Velké koncerty se tradičně odehrají na letní scéně NKP Vyšehrad. Doprovodný program o víkendech
a vystoupení, nebo koncerty „malých forem“ se potom uskuteční na hradbách Vyšehradu hned vedle
letní scény. Celý festival se letos podruhé koná na začátku školního roku a to od 10. do 22. září.
Uprostřed Prahy, na půli cesty mezi řekou Vltavou a nebem můžete prožít 13 pečlivě dramaturgicky
vybraných večerů v útulném amfiteátru ohraničeným věncem hradeb a výhledem na hvězdy.
Ať už na ty nad hlavou nebo na ty na pódiu a když se počasí vyvede, tak je to dohromady neuvěřitelný zážitek.

Letos se opět setkají vedle sebe žánry zdánlivě neslučitelné, v podání interpretů, kteří spolu běžně nevystupují.
Na své si letos přijdou snad všichni příznivci česky zpívaných písní od srdce k srdci. Není to festival ani folkový,
ani jazzový, ani rockový, ani popový. Najdete tam od všeho kousek a je to jen na vás, vychutnat si neuvěřitelná
pódiová setkání umělců té nejvyšší kvality, kterou můžete v naší zemi potkat. Tím a nejen tím je tento festival
jedinečný a neopakovatelný.

Letos uvidíte na pódiu taková jména, jako Wabi Daněk, Nezmaři, Peter Lipa Nand, Blue Effect, Keks,
Tomáš Berka, Vlasta Redl, Pavel Šporcl, Jakub Smolík, Ivan Hlas, Míša Leicht, Luboš Pospíšil,
divadelní soubor Ty-já-tr a spoustu dalších neméně významných tváří naší hudební scény. Je pro vás připraven
například i středověký jarmark s doprovodným programem.

A v tomto duchu bych mohl popsat dvě strany textu. Skvělé je, že na Vyšehraní už se dávno nechodí jenom
na jednotlivé koncerty, chodí se tam na festival, jako celek. Každý rok se vytvoří početná skupina diváků
s permanentkou v ruce, kteří po koncertě na hradbách sedí u stánků a buď si vyprávějí zážitky z večera,
nebo jenom tak klábosí, jak je na světě hezky. Sjíždějí se sem každoročně z celého světa, podělit se o své zážitky,
názory na umělce na pódiu a sdílet okouzlení hudbou s ostatními. Přijíždějí i česky mluvící diváci z Austrálie,
Kanady, USA, Brazílie, Rakouska, Německa atd., nadšeně píší na štáb festivalu, že mají zamluvené letenky,
určitě dorazí a objednávají si vstupenky. Co víc si má organizátor přát, nežli věrné publikum.

Chápete již v čem je kouzlo Vyšehraní? Je to prosté, napovím vám, na Vyšehraní se chodí pro úsměv,
který si odnesete domů a vydrží i při probuzení, věřte mi, znám to. Je jenom na vás, jestli letos budete mezi těmi
usměvavými a nebo ne.

Nevím jak vy, ale já nebudu chybět.

Tomáš Berka

Převzato ze serveru – www.5plus2.cz

Ředitelka festivalu Vyšehraní Martina Dimmerová se těší na zahájení

Jubilejní desátý ročník festivalu divadla a hudby Vyšehraní se již kvapem blíží a jeho ředitelka
"Márty" Martina Dimmerová má plné ruce práce s doladěním posledních detailů. Na festivalu,
který začne 10. září se objeví folkové a rockové stálice, ale i interpreti oslovující mladší generaci.
Vyšehraní letos oslavuje jubilejní desátý ročník. Přesto jeho zahájení nebylo vzhledem k počasí nejšťastnější.
Museli jste ho dokonce posouvat. Odrazí se to nějak na zářijovém programu?

Vy máte na mysli letošní novinku, kdy se Vyšehraní poprvé rozšířilo o svoji červnovou část.
To se jednalo hlavně o program pro děti a další doprovodné akce jako například Vyšehradský voříšek a další.
Tam jsme posouvali začátek kvůli povodním a ke konci jsme zase zažili tropická vedra.
Přesto se tato předakce vydařila a budeme i příští rok v podobném duchu pokračovat. Dokonce již od 1. května.
Ale hlavní Vyšehraní na svůj začátek teprve čeká. Slavnostní zahájení je připraveno na 10. 9. 2013,
a to se můžete těšit na Wabiho Daňka jeho nový projekt Ďáblovo stádo. Babí léto budiž nám nakloňeno!

KULTURA / HUDBA – Cityzone.cz

Festivaly s létem nekončí – Vyšehraní začíná!

I přes svoje těžké začátky, které však zakladatelka festivalu Martina Dimmerová překonala, je festival Vyšehraní
stálicí mezi pražskými hudebními událostmi. Letos jej můžete navštívit mezi desátým a třiadvacátým zářím
a čeká Vás na něm vskutku mnohé.

V pondělí desátého září zahájil devátý ročník Vyšehraní Ondřej Havelka s Melody Makers.
Během dalších dnů pak vystoupili například Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem, Kop Trop, Sekvoj, Hromosvod,
Keks, Ginevra či Asonance. Výjimečný program sliboval i pátek 14. září, kdy se v rámci Vyšehraní uskutečnil
Potokfest, na kterém se představily mladé nadějné kapely – crossover rock zastoupila The Newborn,
hard rock kapela Earl Grey, punk folk předstaila Až Naprší a Uschne, alternativní rock pak Bezpatyboty.
V sobotu jsme se krom inscenace v podání trutnovského amatérského divadelního spolku dočkali například
koncertu The Boband – ano, šlo o písně Boba Dylana v podání akustické kytary a harmoniky v úpravách
klasických i netradičních. V další dny na Vás čekají následující vystupující: David Alfik Dewetter, Mirek Paleček,
Ztraceni v překladu, Trio de Janeiro (neděle 16. září); vynikající pianistka Ida Kelarová,
jejíž aranže funky písniček jsou zcela strhující (pondělí 17. září); divadelní soubor Ty-já-tr a jejich představení
Fimfárum (úterý 18. září); Olinpijáda (středa 19. září); 10 let notování, kde se představí,
Ilon Leichtová a Míša Leicht, Martion Rous, Hudbanda,Trativod a XXLive (čtvrtek 20. září);
The Linings (pátek 21. září) a Sváťa Karásek, Slávek Klecandr, Milan (sobota 22. září).
V poslední den festivalu, v neděli 23. září, můžete shlédnout vystoupení Jitky Vrbové a Standy Chmelíka
nebo Hašlerky. V rámci loučení pak dostanete v ceně vstupenky i občerstvení.
Přesné rozpisy programu letošního Vyšehraní hledejte na jeho oficiálních stránkách.

A pozor, v soboru 15. září navíc proběhla výstava kříženců a psů bez PP Vyšehradský voříšek,
výtěžek ze vstupného pak bude věnován občanskému sdružení Toulavé tlapky.

Je asi naprosto jasné, že na Vyšehraní si zkrátka každý najde něco svého. Festival v sobě kloubí žánry folk,
country, jazz, blues, bigbeat, obohacuje je o divadelní zážitky a pomáhá dobré věci.
Nenechte si podzimní multižánrové chvíle s hudbou a uměním ujít!

Z PRAŽŠKÉHO DENÍKU.cz

Vyšehraní zahájeno! Podívejte se na tu slávu

Koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers včera před zaplněnou letní scénou pražského Vyšehradu zahájil devátý ročník Vyšehraní. Festival divadla a hudby s podtitulem Bylo – nebylo se uskuteční do 23. září. V rámci této přehlídky se 15. září koná výstava kříženců a psů bez průkazu původu Vyšehradský voříšek, jejíž výtěžek bude věnován občanskému sdružení Toulavé tlapky.

„Diváci k nám chodí kvůli pohodě, poklidné atmosféře a nevadí jim, že na tuto krásnou scénu musí ujít kus cesty," uvedla ředitelka a dramaturgyně přehlídky Martina Dimmerová.
Před vystoupení Havelky a Melody Makers, kteří se zabývají autentickou interpretací populární hudby období raného a vrcholného swingu od počátku let třicátých až k raným letům čtyřicátým, krátce zahrála skupina Ztraceni v překladu. Kapela, která na festivalu vystoupí 16. září, zahrála českou verzi skladby Petera Gabriela Solsbury Hill.

Vystoupení přálo počasí. Návštěvníci se během teplého podvečera bavili programem Melody Makers, který zahrnoval skladby Jiřího Traxlera, slavné postavy českého swingu 30. let. „Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním znal osobně a musím říct, že to byl strašně milý člověk," podotkl Havelka k Traxlerovi, který loni ve věku 99 let „odešel do jazzového nebe".

Nostalgické pocity diváků umocňovaly typické dobové způsoby vystupujících počínaje kostýmy a účesy interpretů a celkovou režií představení konče.
Podle Dimmerové chtějí organizátoři do festivalového dění zapojit i nejmenší diváky a pozvat především prvňáčky na klasické české pohádky.
Na Vyšehraní se opět vedle sebe setkají zdánlivě neslučitelné žánry v podání interpretů, kteří spolu běžně nevystupují.

Vystoupí zde například Ida Kelarová, skupina Keks, Wabi Daněk, Miloš Dvořáček, Hromosvod, Ginerva, Jitka Vrbová, Standa Chmelík, Miroslav Paleček,
Vladimír Mišík, Hašlerka, Petr Skoumal, Šimon Kotek, Svatopluk Karásek, Petr Lutka, Tomáš Berka, Olin Nejezchleba a kapely Trio de Janeiro, Asonance,
Hop Trop, The Boband a Hudbanda.

Z divadelních souborů se představí kolektiv Nakafráno Turnov s inscenací Božský řízek a soubor Ty-já-tr s představením Fimfárum. Třikrát budou dopolední hodiny na Vyšehradě patřit divadelnímu souboru Základní školy Slovenská a jejich projektu Bylo – nebylo.

Autor: ČTK, Redakce

Česká televize odvysílala

Česká televize odvysílala

Z metropole - Reportážní týdeník věnovaný hlavnímu městu.

Praha v komunální problematice, ale také jako kulturní fenomén. Praha jako architektonický unikát, ale také milionové velkoměsto. Vše o dění v metropoli -- služby, informace, doprava, pozvánky, postřehy, kritika i chvála. Odpovědný redaktor Petr Sojka.

V povědomí lidí jsme pořád víc

foto-lidovky

V povědomí lidí jsme pořád víc

LIDOVÉ NOVINY – 11. srpna 2008

„Jsem Beran, to je při téhle práci důležité. První ročník skončil třeba hrozným propadem, minus 480 tisíc.
Ale nevzdala jsem to,“ říká Martina Dimmerová, manažerka každoročního festivalu divadla a hudby Vyšehraní,
který se letos představil už popáté.

Podobně jako řadu dalších lidí její generace ovlivnila Martinu Dimmerovou (známou také pod přezdívkou Márty)
atmosféra folkového festivalu Porta. Kultovní akce někdejších českých trampů začala v roce 1966
v Ústí nad Labem, v 70. letech pak různě cestovala po českých městech a regionech od Sokolova až po Karvinou
a v 80. letech se přemístila do lochotínského amfiteátru u Plzně,
kde zažila svou největší slávu – v letech 1988 a 1989 hostila tato přírodní scéna už víc než 30 tisíc posluchačů.

Martina Dimmerová ale jezdila za lidmi z Porty už do toho Sokolova.fotol-idovky „Vážím si toho, že Porta přežila,
protože bez ní by tady bylo zajímavé muziky o hodně míň a vědělo by o ní míň lidí. Řada muzikantů,
kteří výrazně ovlivnili malé scény, vzešla z Porty. Rozhodně se tak dostali k divákům.
V klubu je mohlo slyšet sto dvě stě lidí, ale na Portě tisíce. Jezdila jsem za nimi pravidelně,
užívala jsem si je z té druhé strany jako fanynka a jsem ráda, že se mi později přes pořádání festivalů podařilo
dostat se k nim blíž. Jinou šanci jsem neměla, protože zpívat neumím,“ usmívá se festivalová manažerka.

Rosa ve Stříbrné Seznámila se tak například s Wabim Daňkem, a když si začátkem 90. let pronajala malý penzion
v pohraniční vesničce Stříbrná (opět na Sokolovsku), několikrát jej tam pozvala. „Pak jsme se začali domlouvat,
že když už tam je, mohl by vystoupit, dohodli jsme se se starostou a vznikl festival Stříbrná Rosa.
Tím začala kariéra Martiny Dimmerové coby organizátorky festivalů, protože Stříbrná Rosa nezůstala osamocena
a brzy ji doplnily další dvě akce – Truckfest a Někdo to rád do rána.

„Truckfest, to byla spíš veselice. A Někdo to rád do rána představoval na rozdíl od Rosy lehce
multižánrový festival, muzika na něm víc přitvrdila, protože jsem tam pozvala i rockové kapely.
Vznikl spíš natruc počasí, protože první ročník Rosy nám totálně propršel. Měla jsem na něm spoustu známých
kapel a zpěváků, Věru Martinovou, Nedvědy, Nezmary, Hop Trop a další a pořád lilo. Tak jsem to obrečela a řekla,
že lidi si muziku s buřtem na trávníku přesto užijou, že si to zaslouží, a udělala projekt Někdo to rád do rána,
kdy se hrálo i přes noc,“ vzpomíná Dimmerová. Cesta do města Jenže „na čáře“ to podle ní nebylo na dlouhé žití.
S festivaly začínala v době, kdy měla malé miminko, ale jak holčička rostla, sílila i potřeba většího zázemí.
Pomohla náhoda. Kamarádi, kteří do penzionu jezdili,
se zmínili o romantické letní scéně na pražském Vyšehradu. „Takový krásný místo a nic se tam neděje…
A ty tady děláš festivaly.“ A začala jednání, na jejichž konci bylo Vyšehraní, festival hudby a divadla,
jehož první ročník trval osm a letošní už sedmnáct dní.

„Snažím se, aby každý rok byl dostatečně pestrý a trochu jiný, takže loni a letos se Vyšehraní konalo ve znamení
visegrádské čtyřky a už mám trochu v hlavě, o čem bude příští rok, ale nechci to říkat nahlas, aby mi ten nápad
někdo nevyfoukl,“ líčí Dimmerová.

„Je to kolotoč. Jeden ročník skončil, do konce srpna se vyúčtovávají peníze a současně vymýšlím, co dál,
protože během září musím předložit žádosti o granty na ministerstvo kultury a magistrát – mají také své termíny
a ty se nezastaví. Pak předjednávám s kapelami účast a během října máme program téměř hotový.
Následuje další těžké období, kdy se pokouším získat peníze z komerční sféry. Což já moc neumím.
Tak klobásy od Klimenta, pivo od Bernarda, chleba od Odkolků nebo dobroty od firmy Rybex, to jsem schopná
domluvit a zaplať pánbůh za každého z nich. No, a potom už se pomalounku připravují webové stránky
nového ročníku, jistí se propagace, píší smlouvy, finalizuje program, domlouvají technické věci jako zvuk,
střecha, nájmy a podobně. Pak přijde na řadu etapa, kdy musím vymámit ze sponzorů jejich aktuální loga,
což bývá strašná práce, hned poté se jde do tisku s plakáty a dalšími propagačními materiály,
pak je třeba zajistit jejich distribuci a od půlky března to začne být opravdu žhavé a už se nezastavíte
a neustále děláte něco kolem. Říkám často ‚se‘, ale možná to zvratné zájmeno není na místě, protože tohle
dělám z větší části já. Mám grafičku, která mi připraví všechny materiály z podkladů, které napíšu,
a mám i profesionální produkční, co se mnou dává dohromady program a pak už domlouvá konkrétní věci
se skupinami, jako kdy, jak a kam mají přijet, čímž mi uvolňuje ruce. Čestným prezidentem Vyšehraní zůstává
Wabi Daněk, ale těší mě, že dnes už má akce své jméno a nemusím mu pořád říkat: ‚Stando, zavolej do novin,
jestli by někdo něco nenapsal, ty tam určitě někoho znáš‘, a že se novináři ozývají spíš sami. Taky mě potěšilo,
že jsme letos dali na stránky počítadlo a zjistili obrovskou návštěvnost. V povědomí lidí je to pořád víc.
Výběr akcí v Praze je ovšem široký, takže musíme hlídat termíny, abychom se s těmi stěžejními,
jako je Mezi ploty v Bohnicích a další, nekřížili. Obecně chodí lidí spíš pořád víc, ale protože jsem trochu magor,
tak také pořád rozšiřuji program, čímž jdou nahoru i náklady. Je pravda, že znám hodně muzikantů osobně,
ale nemůžu toho zneužívat a říkat jim: ‚Jseš kamarád, tak to pro mě udělej za půlku‘.
To můžete zkusit jednou třeba u prvního ročníku, ale ne víckrát. Taky je pro mě lepší koupit a zaplatit
i drahé divadlo, než to pošetřit a nabídnout něco bez úrovně. Na druhou stranu mám v programu i kvalitní
amatérská divadla, třeba Dividýlko Slaný Standy Berkovce. Ta jsou dobrá a navíc mi vyváží denní rozpočet.“

Kvůli financování festivalu se Martina Dimmerová stará i o gastronomii a provozuje během něj stánkový prodej
občerstvení, který je v její režii. „Nabízíme v nich produkty od sponzorů a peníze pak jdou na muzikanty.
Podobnou službu teď děláme pro Portu – když si seženou pivo, tak jim ho protočíme a dáme jim peníze.
Jsem ráda, že Vyšehraní s Portou spolupracuje, protože za ni budu vždycky kopat.
Letos se poprvé představila v Řevnicích a podle mě je na nové cestě, moc se povedla.“
Pořád dál I když festivaly zabírají Martině Dimmerové spoustu času, není to podle ní věc obživy a každý ročník
si vydělá tak maximálně na režii – někdy je maličko v plusu, někdy v minusu a práce kolem něj nikdy nekončí.

„Když se koná, je to opravdu drsný, dopoledne jsem v kanceláři, odpoledne tam, řeším telefony, vstupenky,
tisíce věcí, pobíhám za lidmi nebo sedím do čtyř do rána u počítače… Ale hrozně mě to baví, úplně strašně,
a ačkoli si vždycky v listopadu říkám, že už se to nemůže příště podařit, tak se to zase udělá.“ Plánuje přitom
ještě nějaké další obdobné projekty? „Jo. Určitě. Ale nemůžu říct víc. V září budu chytřejší.“

Když se festival koná, je to opravdu drsný, dopoledne jsem v kanceláři, odpoledne na místě konání, řeším
telefony, vstupenky, tisíce věcí, pobíhám za lidmi nebo také sedím do čtyř do rána u počítače…

MARTINA DIMMEROVÁ
Rodina: „Ano. Malé je osm, hraje házenou a teď je na letní herecké škole, udělala talentovky.
Co já vím, třeba bude taky jednou vystupovat na Vyšehraní.“
Auto: „Brusinka. Seat Cordoba červená.“
Oblíbená hudba: „Můžu to říct jinak? Jediné, co neposlouchám, je Eva a Vašek, jinak poslouchám všechno.
Jsem sportovec, a když někde s holkama po zápase paříme, tak už nám je jedno,
co a kdo nám k tomu hraje. Folk, rock, bigbít i vážnou hudbu, všechno můžu.“
Volný čas: „Hraju ragby a házenou, házenou občas, ragby závodně,
první ligu v Petrovicích, jakou také, když jiná není. Je to dobrý sport, dvakrát týdně večer máme trénink,
tam se zmlátíme a je nám dobře.“ Oblíbená dovolená: „Moře. Jsem potápěč, vybavení – šnorchl.“

Jaroslav Krupka, redaktor LN